2. díl komixu

21. února 2010 v 10:53 | All | Zracené naděje

Ták, další díl komixu.

Vše bylo naprosto ideální. Bylo mezi námi vše- láska, chemie, jiskra ale i velké kamarádství. Mohli jsme se jeden na druhého spolehnout a dokázali jsme spolu prozpívat v našem oblíbeném klubu celé noci. A nevadilo že měl brýle a já byla zrzka. Byli jsme stejně staří (23 let) a rozuměli jsme si skvěle! No jo, bylo to vážně naprosto báječné! Dva měsíce jsme se tajně stýkali a já až pak našla odvahu se definitivně odstěhovat od Siamona a začít normálně chodit s Denisem. Po půl roce chození jsme se k sobě nastěhovali.

Byli jsme ideální pár. Nic nás nemohlo rozdělit. Den co den spolu a tak jsme došli i k téma svatba. Ale Denis se toho hrozně lekl! "Svatba? Děti???? Je nám 23, uvažuj!!!!!!!" "Uvažuju!" "Nezdá se mi!!!! Myslel jsem že máš mozek! Mám práci, povinnosti, nemůžu si jen tak..." "Ale do práce můžeš chodit i po svatbě a děti nespěchají!" "Nechci!" "Proč?" "Díky, nezájem!!!" po hádce utekl z domu. "Ach jo," povzdechla jsem s. "To jsem ho ale pěkně rozčílila. No co, však on se uklidní." Doufala jsem že není stejn sobeckej jako Siamon. To ž jenejlepší kluk na světě jsem zjistila ažpozději. Ale teď k téma, po týdnu se mi neozval. Zjistia jsem, že má holku a podvádí mě s ní!!!! To mě tak rozzuřilo... A pak jsem zjistila, že spolu mají mít svatbu! Rychle jsem se oblékla do něčeho co se hodí na svatbu. Vždyť ještě není pozdě!!! Za několik minut jsem celá udýchaná stála před svým autem. Po čtvrt hodině jsem stála před rozkvetlým altánkem. "DENISI!!!!!!!!!" zaječela jsem jak nejvíc jsem mohla. "DENISI!!!! PROČ? MILUJU TĚ!!!!" ječela jsem, brečela a přišla ke mně nějaká černovlasá holka ve svatebním a prohlížela si mě jako nějaký hmyz. "Co to má bejt? Denis je už půl roku můj snoubenec!" Aha, tak proto nechtěl svatbu, děti… Věděla jsem že nebude takový jako Siamon. Byla jsem ochotná mu to všechno odpustit, jen ať se vrátí! "A půl roku můj přítel!!!!! Tak ti radím pust mě za ním!" "To těžko!" "Dělej!" "Jsi normální?" Neudržela jsem se a praštila ji do obličeje. "Co tu děláš? Vypadni!" Zakřičel na mě Denis. Sakra, už ani Denis se mě nezastane… tak to je opravdu zlý! Schovala jsem se do koutku a čekala na obřad. Ten začal asi ve dvě. Když se ho farář zeptal na takový ty kecy, jestli si ju bere dobrovolně, z lásky atd. Jenže! Začal se potit, choval se divně a nemohl se vyžvejknout. A nakonec řekl "NE!", šel, vytáhnul mě z koutku a dal mi růži. Všichni byli jako němí, družičky se lekly, svatebčani chytili výtlem…